Archeologie je vědou, která naslouchá jazyku hmotných pozůstatků minulosti. Fragmenty dějů dávno minulých a mnohdy již zcela zapomenutých, jež se, ať již šťastnou náhodou, či poctivým hledáním archeologů podaří v krajině objevit a prozkoumat, však dnešním lidem poskytují jen omezenou výpověď o minulosti. Díky rozsáhlým znalostem jsou dnes archeologové schopni zrekonstruovat množství aspektů každodenního života našich předků, některé jim však stále odolávají. I přes rozsáhlé znalosti, které dnes archeologie jako věda má, jen obtížně nahlížíme do myšlení lidí, kteří v Evropě žili před stovkami či tisíci let. Stále tak pro nás zůstává záhadou, jak tito lidé kdysi vnímali své bezprostřední okolí, okolní krajinu, i svět jako takový s cyklicky se opakujícími událostmi, jimiž po celou dobu existence lidstva procházíme. Tušíme jen, že toto pojetí světa bylo jiné, než jaké je dnes.

Informace o myšlení archaického člověka jsou jen na základě studia archeologických artefaktů nedostupné, či jsou dostupné jen velmi obtížně. Archeologie se proto v těchto případech uchyluje k poznatkům příbuzného oboru – etnologie. Za léta trpělivého bádání se etnologům podařilo v některých případech (často je tomu u preliterárních společností, či v odlehlých a izolovaných oblastech) zachytit přežívající starobylé tradice, které pak archeologům umožňují vysvětlit některé jinak obtížně pochopitelné nálezy. Takovými nálezy jsou i pozůstatky prastarých kultovních míst, jejichž účel si dnešní člověk může již jen domýšlet.

Jeden z posledních projevů předkřesťanských kultovních tradic přežívá i v oblasti, jíž prozkoumávají dobrovolníci projektu Všechny tváře Albánie, aby zde objevovali a vyznačili nové turistické trasy. Jedna z tras vede přes vrch, jemuž potomci starých pastevců a místní obyvatelé říkají „Stog“ (či dle jiných informací též „U třech dubů“). Podle místního podání do kopce a zdejšího vzrostlého dubového háje často uhazovaly blesky a kdysi dávno zde měl jeden dokonce zabít býka, který se na toto místo zatoulal. Podle jiných se ale naopak jedná o „dobré (šťastné) místo“, jedno z několika, které by se měly v širším okolí nacházet.

Několik dní po červnovém slunovratu roku 2018 se na toto místo společně s dobrovolníky značícími trasy i přes nepřízeň počasí dostali archeologové Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity, kteří v regionu pátrali po pozůstatcích starověkého a středověkého osídlení. Na místě již zběžným průzkumem odhalili základy starého, snad byzantského, kostela charakteristického obdélníkovitého půdorysu s apsidou orientovanou východním směrem. Dnes by po něm již na místě nebylo, snad vyjma hromady nenápadně rozvalených kamenů, ani stopy, nebýt však nové, jednoduché a dosud využívané stavby, která uvnitř jeho někdejších zdí vyrostla. Obdélníková struktura, jež byla vymezena kamennými zdmi o délkách asi 3,8 na 3,4 m, byla orientována delší stranou ve východozápadním směru, přičemž na západ směřoval i ze zdi osamoceně vyčnívající kámen s vyrytým archaickým symbolem kola s osmi loukotěmi doplněný čtyřmi vyrytými důlky nad ním. Na několika místech stavby se pak nacházely výklenky, jež představovaly malé oltáře s poměrně čerstvými doklady rituálních aktivit. Množství zbytků po léta opakovaně zapalovaných svící doplňovaly dary v podobě mincí či jednotlivých kusů dětského oblečení. Nechyběly ani poměrně nedávné doklady zvířecích obětí.

V pozůstatcích, které na místě expedice nalezla, archeologové záhy rozpoznali přežívání starobylého démonolatrického kultu (tj. kultu uctívání či usmiřování démonů), obdobného těm, které ještě v 2. pol. 19. století před jeho úplným vymizením zachytili i někteří z českých a moravských národopisců. Tyto přežívající apotropaické (ochranné) aktivity, jejichž kořeny sahají až do společné indoevropské minulosti, kterou sdílí většina dnešních evropských národů, poskytují unikátní vhled do archaického myšlení našich předků, které bylo před příchodem křesťanství součástí polyteistického vnímání světa, přežilo zánik polyteistického náboženství, příchod křesťanství a na těch nejodlehlejších místech i příchod moderní etapy lidských dějin.

Objev je to významný, bádání je však teprve na začátku. V dalších letech je třeba objevenou „svatyni“ a její širší i vzdálenější okolí pečlivě prozkoumat a dokumentovat. Archeologické poznatky bude třeba doplnit etnologickým výzkumem a konzultovat s odborníky na problematiku starobylých náboženství a kultů. Snahou archeologů je vybudovat mezinárodní tým odborníků i dobrovolníků, s jehož pomocí se podaří jeden z posledních přežívajících projevů nenávratně mizející nehmotné minulosti pečlivě zaznamenat a zpřístupnit dalším generacím.

Michal Hlavica

Tým archeologů Ústavu archeologie a muzeologie MUNI