Karel Sellner - Čech mezi severoalbánskými kmeny

Karel Sellner (23. 10. 1873 – 24. 2. 1955), český učitel, literát a amatérský archeolog, byl jedním z Čechů, kterým se důsledkem svého nedobrovolného angažmá v rakouskouherské armádě během 1. světové války naskytla možnost dlouhodobě pobývat v u nás tehdy prakticky neznámé Albánii. Čechů se v této době a v tomto kontextu v Albánii vyskytovalo mnohem více, než by se možná dalo očekávat. Služba zde (obzvláště u technických a podpůrných jednotek, jejíž součástí byl i Sellner) se v porovnání s jinými frontami ukázala být poměrně klidnou možností, jak válku „přečkat“ (aniž by si ji dotyční ovšem mohli vybrat), a celá řada vojáků si ji proto pochvalovala. Sám Sellner tehdejší severní Albánii díky velkému počtu krajanů, kteří sem byli alokováni, dokonce doslova nazval „malou českou republikou“. Řada Čechů, kteří v Albánii sloužili, své zkušenosti také určitou formou zaznamenali a několik málo z nich své zážitky zvěčnilo v knižní podobě. Patří mezi ně mimo jiné i S. K. Neumann (sloužící jako ošetřovatel ve středoalbánském Elbasanu) nebo Jan Laška, který albánskou anabázi prožil z opačného konce coby zajatec srbské armády během jejího nechvalně známého zimního ústupu před bulharskými vojsky na konci roku 1915. Sellnerovo dílo ovšem v porovnání s jejich vyniká tím, že dlouhodobě pobýval v oblastech, které ještě stále byly pod výrazným vlivem místního zvykového práva, a on právě tyto okolnosti reflektoval ve své knize V Tajemné Zemi, která vyšla v Praze roku 1925.

Úkolem Sellnerovy jednotky v Albánii byla výstavba silnice, vedoucí od dnešních hranic s Kosovem (respektive od města Kukës) do Milotu – jedná se tedy o podobnou trasu, po které dnes vede dálnice Rruga e kombit, spojující Tiranu (resp. Milot) a Vermice na dnešní albánsko-kosovské hranici. Strávil zde tak více než rok a měl díky tomu možnost se poměrně důkladně seznámit s obyvatelstvem, žijícím v kmenových oblastech Mat a Mirdita a s jeho zvyky, mentalitou i náhledem na svět.

Neopomenutelnou součástí Sellnerova odkazu, který se zachoval v archivech Národního památkového ústavu, je také jeho vizuální dílo – několik vybraných ukázek z něj naleznete na této stránce. Konkrétně se jedná o více než 100 kreseb (povětšinou místní lidové architektury), které sám ztvárnil při jeho návštěvě daných míst. Mezi nimi figuruje několik opevněných věžovitých domů (kulla), typické vodní mlýny, sídlo vůdců kmenového svazu Mirdita v Oroši, ale také místní kostely a dřevěné domy, které se ve většině případů (narozdíl od architektury kamenné) do dnešních dní nedochovaly. Na kresbách je také možné vidět domy a tábory, které sám Sellner a jeho kolegové během jejich albánského angažmá obývali. Na některých z nich lze spatřit také další místní artefakty, jako jsou nástroje, typické dřevěné kolébky, ozdobné vzory vyryté na nábytku a další. Sellner s sebou také zpět přivezl řadu fotografií i bohatou sbírku fotografických pohlednic, které tehdy byly k dostání v albánských městech. Minimálně v českém kontextu tyto vizuální materiály představují nezanedbatelný příspěvek, doplňující ty daleko více známé (a nepopiratelně o mnoho širší) od řady dalších cestovatelů a etnografů, jež tuto oblast v daných dobách navštívili. Součástí jeho knihy i obsahu archivních materiálů jsou také kresby místních lidových krojů od Rudolfa Livory.

Originály archiválií jsou uložené v Literárním archivu PNP nebo LA PNP.

O autorovi:

Robert Dobra - vystudovaný a stále studující albanista a blázen do Albánie, kam se s nadšením neustále vrací. Robin je zakladatelem VTA, vymýšlí, kam se vrhnout s dalšími projekty a je tvůrcem / hlavním přispěvatelem naší mapy